Pinnacles na sever
Sobotní výlet na sever do Namburg national park
Fotky - Flickr
Evelyn další víkend odjížděla, tak jsme si na dva dny půjčili auto a v sobotu vyrazili do Namburg national parku a ty věhlasný Pinnacles. Ráno jsme jeli podle moře až do Hillarys harbour, což je nádherná silnice podle pláží, kde bylo ráno mraky běžců a cyklistů, parádní atmosféra.
Asi po dvou hodinách docela úmornýho řízení jsme dojeli do Namburg national parku. Šli jsme do turistickýho centra, kde byly docela fajn informace o zvířatech a pak jsme šli na pěší okruh po Pinnacles. Další možností by bylo to projet autem a vidět toho malinko víc, ale Evelyn se bála vzít to auto na písečný cesty, i když tam skoro nikdo 4WD neměl. Každopádně to bylo asi dost nastejno, z auta by toho o moc víc nebylo a takhle jsme si to víc užili, celkově nám to zabralo obejít asi hodinu.
Vyhodnotili jsme, že jet ještě do Cervantes už asi nestíháme, tak jsme aspoň zajeli k moři na Kangaroo point, kde jsme se naobědvali. K děsu Evelyn jsem nadšeně objevil na okraji přístřešku nad lavičkama asi 5 velikejch pavouků. Pláž nic moc, taková dlouhá rovina s trávou. Popojeli jsme na jih na Hangover bay, kde to bylo o dost hezčí, travnatý srázy vedoucí do moře a pláž s krásným bílým pískem.
Cestou do Lancelinu jsme zastavlili ještě na třech vyhlídkách - jedna byla na údolí, kde rostlo neskutečný množství tree grass a vypadalo to impozantně. Další na cca 30 metrů vysoký písečný duny zničeho nic vystupující z křovin tak km od moře. V Lancelinu nás zastavili policajti a dávali Evelyn dejchnout, nejzajímavější na tom bylo, že celá operace trvala tak 30 vteřin i s pozdravama. V Lancelinu jsme došli na písečný duny, kde jezdili lidi na takovejch minisurfech (něco jako Legolas na štítu), kousek dál motorky a 4WD. Celkově to bylo plný lidí a ty duny by byly asi pěkný, ale muselo by se jít nějak dost daleko za město, kde to nebude rozježděný.
Další zastávka byla v Guildertonu, kde je ústí řeky, který ale ale oddělený tak 20m širokou písečnou kosou - voda v řece je fakt sladká, přibližně o metr vejš než moře a navíc má o dost tmavší barvu. Z týhle zastávkyjsme byli nadšený, zastaví se docela vysoko nad řekou na výhled a jde sejít dolu na pláž na tu kosu a pak to obejít zpátky podle řeky. Byly tam cedule, že v křoví jsou hadi, tak jsem šel první a modlil se.:D
Lehce před třetí jsme dorazili do Yanchep NP (kam nám platila vstupenka z Namburgu!), nejdřív jsme se šli podívat na koaly kousek od hlavních budov parku, pár jsme jich viděli, ale překvapivě spaly. Šli jsme dva krátký traily - Wetlands trail okolo jezera a Bushland trail směrem do vnitrození. Cestou jsme viděli tak 30 western grey kangaroo, mraky růžovejch kakadu a dalších zajímavejch ptáku. Nejepší na tom parku byly asi ty travnatý pláně u jezera, kde bylo neskutečný množství divokejch zvířat. Jak jsme došli zpátky k jezeru, už se pomalu stmívalo, tak jsme to zabalili a jeli dom.
York, Toodyay a Perth hills
Nedělní výlet do Yorku, Northamu a ToodyayFotky - Flickr
V neděli jsme vyrazili na východ, do historickejch měst York, Northam a Toodyay. York je nejstarší město ve vnitrozemí, osídlený jen pár let po Perthu - ve 30. letech 19. století. Než město to působí spíš jako taková průměrná větší česká vesnice, na hlavní ulici jsme potkali pár lidi, ale celkově tam bylo dost mrtvo. Pár baráků bylo hezkejch - halvně town hall a anglican church, ale nic, čeho by si třeba v Evropě člověk nějak povšim. Nebejt tam cyklistickej závod, tak bysme možná vůbec nikoho nepotkali, na druhou stranu ta atmosféra a hlavní třída byla trochu jako na divokym západě. Ono taky tohle město bylo v největšim rozmachu, když se tady našlo zlato v 19. století. Nad Yorkem jsme vyjeli na výhled na kopci nad městem na takovejch žulovejch skalkách.
Northam - tam toho bylo ještě míň než v Yorku a navíc se ochladilo a byla děsná kosa, takže jsme vyjeli na výhled nad město, tam jsme se rychle najedli a šli si pustit klimatizaci nastavenou na 30 stupňů do auta. Centrum jsme jenom projeli autem, tourist info bylo zavřený a nějak jsme tam z toho nebyli uplně unešený.
Cesta z Northamu do Toodyay travnatejma kopečkama a byla fakt hezká. Kousek před Toodyay jsem zastavili u řeky a šli se projít kousek k jezu, nic spešl, skoro jako u Berounky, jenom ne tak pěkný. Někde jsem našli, že okolo řeky nad Toodyay by měly bejt parádní procházky, tak jsme to na okraji města zkusili ještě jednou. Nakonec jsme šli asi 4 km proti proudu řeky, většinu času docela hustým lesem, kterej byl evidetně nedávno zatopenej tak 3 metry nad zemí, takže všude na stromech bylo strašně moc větví, trávy atd. V jednu chvíli jsme si všimli velikýho pavouka nad cestou - velkýho přibližně jako dlaň, Evelyn začla trochu panikařit, ale nato, jak řikala, že se bojí pavouků se chovala
Vyjeli jsme na vyhlídku nad Toodyay, kde jsme chtěli vyjít na kopec, ale celej vrchod byl bohužel oplocenej a jeli jsme dál do Northamu. Na kopci nad Northamem jsme si dali oběd, ale venku se strašně ochladilo a na kopci foukalo, my zvyklí na 25 stupňů a sluníčko v prvních tejdnech neměli moc oblečení a totálně vymrzli. Takže jsme zalezli do auta, pokusili se dostat do infocentra u řeky, který bylo zavřený, projeli hlavní ulici města (spíš vesnice), která zas vypadalo trochu divokozápadně, a jeli jsme dál. Měli jsme v plánu cestou zastavit na chození, ale první co nakonec mělo smysl byly až Noble Falls asi 30 min východně od Perthu. Vodopády to uplně nebyly, tak 2 metry vysoká skalka na říčce trochu větší než Kačák, ale 6km procházka po lesích podle řeky byla celkem pěkná. Na druhou stranu nebejt to přímo u cesty, asi by to za to úplně nestálo. Z Noble falls už jsme vyrazili domu do Claremontu.
Jako nejlepší část dne jsme vyhodnotili Creepy Pavoučí les, Noble falls a York taky docela fajn.Rottnest Island
Jednodenní výlet po příjezdu Aničky na Rottnest island
Na netu jsme si chtěli zamluvit ferry z Freamantlu podle rad Evelyn, ale vzhledem k tomu, že jsem čekali na poslední chvíli, jaký bude počasí, tak už byla ta ideální v 9:30 plná. Nakonec jsme zamluvili 11:30 -> 17:30, což jsme si vyhodnotili, že by na objetí ostrova mělo stačit a najít pojedem zpátky při západu slunce. Na ferry si jde půjčit za 30$ na den kolo, ale podle rady Evelyn, že ty kola jsou úplně na prd, jsme se rozhodli, že vezmem jak mojí silničku, tak i Aniččinýho celkem na prd bika. A ušetřili jsme za každýho 10$, protože přeprava kola stála jenom 20. Vzhledem k tomu, že jsme vyjížděli pozdějš, jsme měli ještě čas se projet po Fremantlu a chvíli zevlit u moře. Nakonec jsme do přístavu přijeli docela dost brzy, tak jsme si dali ještě snídaňooběd v kavárně přímo u přístavního mola. Cesta trajektem byla celkem nepříjemná, jeli jsme asi 30 minut a bylo nám oběma docela šoufl, přestože se nám to normálně nestává.
Po příjezdu tam na většinu osazenstva trajektu (Asiatů) čekaly připravený žlutý kola, který fakt nevypadaly nějak závratně. Po získání mapy a rozkoukání se po okolí jsme se vydali hledat jídlo, protože jsme si uvědomili, že jsme skoro nic nesnědli, neměli jsme skoro žádnou a musíme objet celej ostrov, kde nebude vůbec žádný místo na zastavení na jídlo. V centru městečka u přístavu jsme našli bistro, kde prodávali různý obložený chleby a tak, takže jsme si nakoupili, co tam ještě zbylo a šli to sníst ven. Byli jsme úplně nadšený z toho, že nám pod nohama poskakujou quokky, což jsou takový malí klokánci, velký asi 40 cm, který jsou děsně roztomilý. Bohužel už byli skoro všude v západní Austrálii vyhubený a přežívaj jen na Rottnestu (kterej je po nich pojmenovaný) plus v pár rezervacích na pevnině. Po pár chvílím se ke quokkám přidali ještě havrani a racci, jako bonus odešli další strávníci z hospody a najednou se z nás a především našeho jídla staly hlavní terče zuřivejch ataků místního ptactva a vačnactva. Ztráty byly nakonec celkem minimální: havran mi ukrad kus svačiny a teleobjektiv jsem položil do ptačího hovna při zoufalý obraně zbytků jídla. Anička dojedla dřív a zpovzdálí pobaveně sledovala můj boj o přežití a ještě to natáčela na video, na který byla potom náležitě pyšná.
Asi po hodině výše popsaných útrap se nám podařilo konečně vyrazit na 30km cestu okolo ostrova - viz. strava. Okolo celýho ostrova jsme potkali dohromady tak 30 lidí za 4 hodiny, takže se opět ukázalo, že zimní Austrálie má i svoje výhody. :D Kousek za městem jsme projížděli po hrázi mezi dvěma jezerama, který v létě, když neprší a je hodně sucho, bývají narůžovelý, to se samozřejmě v zimě nekonalo. Při focení jednoho z jezer, vřesoviště a Wadjemup lighthousu v centru ostrova jsme narazili na pár asi 30 cm velkých černých ještěrek. Já jsem se je pokoušel nafotit, přičemž Anička zvolila evakuaci. Dvě větší zastávky jsme dali na severní straně ostrova na Little Armstrong Bay a ještě jedný pláži, kam se šlo asi 3 minuty po schodech od parkoviště. Na Rottnestu fakt nebylo potřeba nic zamykat - nedá se tam dostat jinak než trajektem a víceméně nikdo tam ten den stejně nebyl. Little Armstrong Bay je neskutečná pláž s absolutně tyrkysovou vodou, až tak nějak podezřele moc tyrkysovou. V tu chvíli se zrovna oteplilo, že bylo cca 20 stupňů a svítilo sluníčko, tak to úplně lákalo ke koupání, dokonce jsem byl asi po měsíci v triku a kraťasech, každopádně si stačilo sáhnout na vodu, abysme si to rychle rozmysleli. Ze začátku nás naštvalo, že na takhle dokonalý pláži se všude válí nějakej igelit, což nikde okolo Perthu nebylo, po chvíli jsme ale zjistili, že to nejsou malý kousky igelitu, ale kusy mrtvejch medúz.
Oběd jsme si dali až na úplným konci ostrova na Cape Vlaming s pohledem na nekonečnej Indickej oceán, fascinující je, že nejbližší země tím směrem je až Mauricius asi 7 000 km (?, jsem línej hledat) daleko. Na uplným konci cesty jsme se asi hodinu flákali a koukali na tříštící se vlny o útesy a opalující se racky. Tady byly největší davy na celým ostrově, protože sem jezdil bus od trajektu. Cestou zpátky jsem doufali, že někde na jižní straně ostrova zahlídnem tuleně, protože jsem někde čet, že tam jsou někde pláže, kde by mohli být. Zastavili jsme skoro všude, ale bohužel. Cca hodinu před odjezdem trajektu jsme dorazili do městečka, kde jsme celej zbytek času blbnuli s quakkama, dělali jsme si selfíčka, pozorovali je a nechávali je si na nás zvyknout a poflakovat se okolo nás jako bysme tam nebyli. Chvíli před odjezdem trajektu jsme koukali z mola na západ slunce, ve Fremantle jsme byli už za tmy, jen jsme přejeli na vlak a jeli domu, kde jsme si večer dali krokodýlí a klokaní burger z burgrárny na rohu, protože jsme byli líný si po celým tom dni vařit.
Pojištění auto
Je tu strašně drahý pojištění na auto, kvůli snížení spoluúčasti ze 4000 AUD na 0 se platí za pojištění asi o třetinu víc, než půjčení auta, což je uplně strašný. Trochu jsem hledal na netu, jeslti do nemá nějaký řešení a přišel jsem na pár pojišťoven, víceméně všechny se sídlem v Británii, který pojišťujou spoluúčast zvlášť a je to o dost výhodnější (např. http://insurance4carhire.com/). Docela dlouhou dobu jsem se v tom rejpal, protože jsem si chtěl bejt fakt jistej, že to funguje jak má, každopádně podle hodně ohlasů z fór atd. je to jednoznačně lepší řešení a dělá to mraky lidí cestujících po světě.
Jde zařídit pojištění snížení spoluúčasti na 0 (tohle je případ hlavně států jako Austrálie, Zéland a USA, kde je vysoká), a to buď na jedno půjčení auta na konkrétní počet dní nebo celoroční. Celoroční vyjde na 60 GBP, což pro nás znamenalo, že už za první víkend se dostaneme na nulu a druhej víkend už výrazně ušetříme, navíc jsme plánovali půjčení auta s Aničkou v Austrálii, na Fiji a na Zélandu. Další docela fajn věcí je, že to pojištění platí pro všechny lidi na smlouvě při půjčení auta a nejenom pro toho hlavního pojistitele.
Ty pojistky od autopůjčoven jsou děsně přepálený, protože ze strachu si to u nich zaplatí každej a nenapadne ho si to zajistit u nějaký třetí firmy, který to samozřejmě zas musej mít levnější.
Weekends around Perth:
Fotky - Perth city area
Fotky - zvířata
- Fremantle, Cottesloe beach
Na kole do přístavu ve Fremantle, kde kotvila německá výzkumná loď, potom podle řeky zpátky se zevlenim u vody. Celej den bylo teplo na kraťasy a triko.
Další víkend jsme chtěli jet s Evelyn a Ryanem na Penguin Island v Rockhinghamu, ale když jsme už byli na hlavním nádraží v Perthu, volali Evelyn, že jsou moc velký vlny a loď na ostrov nejezdí. Bohužel to byl poslední víkend před zimní pauzou, takže smůla, žádny minitučňáci. Jeli jsme místo toho busem do King's parku, kde jsme si prošli botanickou zahradu a vyšli na DNA tower.
Protože bylo fakt nádherný počasí a teplo, odpoledne jsme jeli na Cottesloe beach, kde jsme se dokonce koupali v moři! Na začátek zimy docela fajn - sluníčko a 25 stupňů. Potom jsme jeli podle pláže do Fremantle, kde jsme měli sraz s Brittou, Emily a dalšíma lidma z COFS v pivovaru Little Creatures. Domu jsme jeli v 10 večer vlakem.
- Railway heritage trail, Hills second time
Další víkend s kamarádkou Emily, co jezdí na kole. Jeli jsme autem do Parkerville a odtud okruh na SV. Po 3 km jsem píchnul a pak znova po 800 metrech. Další tejden zase ve středu, kdy sem už neměl duše a musel jsem pěšky do krámu na Stirling highway.
- Parky v Perthu
S Evelyn a Ryanem King's park a botanicka zahrada.
2x Bold park na prochození všech trailů.
Několikrát zevlení a focení ptáku okolo Lake Claremont za barákem.
Na kole podle Swan river, nejhezčí South Perth a parky na jižní straně řeky. Směrem víc k Midlanu cesty podle řeky nic moc.