Wave rock a východ
Tři dny směrem na východ od Perthu do Wheatbeltu s cílem dojet na Wave rock.
Do středy jsem stihnul dopsat článek na konferenci do Šanghaje, mít poslední poradu s Brittou a Rafem a rozloučit se se všema lidma na UWA, což jsem udělal už ve středu odpoledne. Jak jsem byl v časovym pressu, tak jsem byl děsně efektivní při psaní článku. :D Náš původní plán byl jet čtvrtek ráno až neděle na jih někam do okolí Pembertonu a Albany, bohužel na tu oblast byla tak šílená předpověď, že jsme to vzdali a hledali, kam jinak můžeme jet a kde by bylo aspoň trochu lepší počasí. Na severu mělo být rozumně, ale tam jsme všude v dojezdový vzdálenosti 4 dní víceméně byli, tak jsme se rozhodli pro v tu chvíli asi nejmíň lákavou variantu, a to vyrazit na Wave rock. Vtipný je, že jsem to konzultoval v kanclu ve středu a nenašel jsem nikoho z expatů a snad jenom jednoho místňáka, kdo tam kdy byl. :D Žádnej jinej směr nám nezbýval, a předpověď na Albany 10 stupňů a celodenní déšt a vítr fakt vůbec neměly smysl. Emily jela na čtvrtek na trhy do Nannupu a říkala, že čtvrtek byl nakonec celkem ucházející, ale tak co.
1. DEN, čtvrtek : Perth CBD - York - Kokerbin rock - Hidden Hollow - Hyden (400 km, 5.5 hod)
Pár dní před odjezdem přijela k nám do baráku Francouzka Anais a chvíli byla na vážkách, jestli s náma nepojede, ale nakonec to vzdala. Auto jsme jeli vyzvednout už ve čtvrtek večer, takže jsem jí aspoň cestou do centra vzali na UWA. Projeli jsme CBD a jeli jsme nakoupit do velkýho obchoďáku kus od Swan river směrem na Midland, kde jsme víceméně nakoupili na celej výlet. První zastávkou byl York, kde už jsem sice byl, ale bylo to cestou a Anička to neviděla. Nechali jsme to u řeky a šli jsme si dát kafe na hlavní ulici, kafe ani chai latté nic moc! :D Naobědvali jsme se u řeky, kde byly piknikový stoly a okolo běhalo mraky různejch ptáků.
Další zastávkou (spíš prostě jediný místo aspoň trochu cestou směrem z Yorku do Hydenu :D) byla Kokerbin rock. Asi po 2 hodinách řízení jsme projeli okolo hnusný suchý pláně, což mělo být Pink lake, bohužel chyběla voda, chvíli potom jsme zahli na oranžovou dirt road a asi za půl hodiny dorazili na parkoviště pod Kokerbin rock. Výšlap na vrchol a dolů nám zabral asi tak hodinu, cestou dolů jsme se dohodli, že Anička skálu obejde dokola a vezme foťák a já jí naberu na parkovišti z druhý strany skály. Nečekaně jsme tam potkali ještě jedno auto v turistama, což bylo asi třetí auto za tři hodiny řízení z Yorku. Dál jsme pokračovali nekonečnou nudou přes Bruce rock až k další skále - Hidden Hollow. Cestou bylo asi nejzajímavější to, že město Bruce Rock se podle všeho tvářilo jako největší centrum dvě hodiny řízení do všech stran a kde byla snad jediná škola východně od Yorku, mělo cca 100 obyvatel. Na druhou stranu baráky byly od sebe 100 metrů daleko, takže to bylo velký jako průměrná česká vesnice, ale celkovej pohled na tohle centrum všeho byl fakt komický, Žilina je proti tomu neskutečný velkoměsto. Jo a neviděli jsme tam žádnýho člověka. Za Bruce Rock už byla totálně země nikoho, nikde nic kromě nekonečnejch polí řepky a obilí, jeli jsme ale po hlavní, která byla skoro pořád asfaltka, což byl příjemnej a nečekanej bonus. Úplně fascinující bylo, že cca od Bruce Rock na východ jsme sice skoro nikoho nepotkali, ale třeba jednou za půl hodiny jelo proti auto a vždycky, když nás někdo míjel tak mával se stylu jak se zdraví třeba cyklisti. Nejdřív jsme mysleli, že se něco stalo nebo tak, pak jsme ale pochopili, že tam je tak málo lidí a aut, že se prostě nadšeně zdraví, když někoho potkají. :D Strava Kokerbin rock.
Už celkem pozdě jsme se prošli po Hidden Hollow, což byl další žulový monolit jako Kokerbin rock a jako další skály, co jsme potkávali ve Wheatbeltu. Většinou 50-100 metrů vysoká žulová kulatá hora, která vystupovala z jinak úplně rovný jednolitý krajiny, Hidden Hollow bylo i dost prudký, že se na něj celkem blbě dostávalo, a pod vrcholem bylo úplně dokonalý ukrytý místo na tábor, po kterým se to evidentně celý jmenovalo. Tyhle skály tam byly relativně častý, třeba každých 20 km by se dalo na nějakou vylezt, ale ve výsledku to bylo všechno stejný, tak jsme šli jen na pár největších - první den Kokerbin rock a Hidden Hollow (šlo by dalších cca 10) a druhý den vrchol Wave Rock a The Humps. Trik se změnou směru výletu fakt vyšel, celý den jsme měli polojasno a večer se úplně vyjasnilo. Půl hodiny cesty od Hydenu jsme ještě zastavili na focení západu slunce nad nekonečnejma lánama obilí a už za tmy jsme dorazili do Hydenu, kde jsme hned narazili na Wave Rock Motel a neměli sílu nic dál řešit a ubytovali jsme se tam. Měli jsme takovou budku asi minutu od recepce, kam jsme šli večer na wifinu. Cestou zpátky jsme si uvědomili, že se očima vidět mléčná dráha a byli jsme z toho (no hlavně asi já) úplně hotový, už ani nepamatuju, kdy se mi to stalo naposled.
2. DEN, pátek : Wave Rock - The Humps - Lake Grace - Kukerin - Dryandra Woodland (350 km, 4 hod)
Po snídani jsme vyrazili na 5km vzdálenou Wave rock, zaparkovali jsme u Hippo's Yawn, kde to bylo zadarmo a došli asi kilometr po Wave Rock, kterou jsme obešli a pak jsme ještě vylezli na vrchol toho monolitu, v kterým je Wave rock vymodelovaná. Pár lidi tam během tý hodiný přislo, ale bylo jich max 10, takže jsme měli dost času na to zkoušet sami, kdo vyběhne výš a různý další blbosti. Wave rock Strava.
Do středy jsem stihnul dopsat článek na konferenci do Šanghaje, mít poslední poradu s Brittou a Rafem a rozloučit se se všema lidma na UWA, což jsem udělal už ve středu odpoledne. Jak jsem byl v časovym pressu, tak jsem byl děsně efektivní při psaní článku. :D Náš původní plán byl jet čtvrtek ráno až neděle na jih někam do okolí Pembertonu a Albany, bohužel na tu oblast byla tak šílená předpověď, že jsme to vzdali a hledali, kam jinak můžeme jet a kde by bylo aspoň trochu lepší počasí. Na severu mělo být rozumně, ale tam jsme všude v dojezdový vzdálenosti 4 dní víceméně byli, tak jsme se rozhodli pro v tu chvíli asi nejmíň lákavou variantu, a to vyrazit na Wave rock. Vtipný je, že jsem to konzultoval v kanclu ve středu a nenašel jsem nikoho z expatů a snad jenom jednoho místňáka, kdo tam kdy byl. :D Žádnej jinej směr nám nezbýval, a předpověď na Albany 10 stupňů a celodenní déšt a vítr fakt vůbec neměly smysl. Emily jela na čtvrtek na trhy do Nannupu a říkala, že čtvrtek byl nakonec celkem ucházející, ale tak co.
Pár dní před odjezdem přijela k nám do baráku Francouzka Anais a chvíli byla na vážkách, jestli s náma nepojede, ale nakonec to vzdala. Auto jsme jeli vyzvednout už ve čtvrtek večer, takže jsem jí aspoň cestou do centra vzali na UWA. Projeli jsme CBD a jeli jsme nakoupit do velkýho obchoďáku kus od Swan river směrem na Midland, kde jsme víceméně nakoupili na celej výlet. První zastávkou byl York, kde už jsem sice byl, ale bylo to cestou a Anička to neviděla. Nechali jsme to u řeky a šli jsme si dát kafe na hlavní ulici, kafe ani chai latté nic moc! :D Naobědvali jsme se u řeky, kde byly piknikový stoly a okolo běhalo mraky různejch ptáků.
Další zastávkou (spíš prostě jediný místo aspoň trochu cestou směrem z Yorku do Hydenu :D) byla Kokerbin rock. Asi po 2 hodinách řízení jsme projeli okolo hnusný suchý pláně, což mělo být Pink lake, bohužel chyběla voda, chvíli potom jsme zahli na oranžovou dirt road a asi za půl hodiny dorazili na parkoviště pod Kokerbin rock. Výšlap na vrchol a dolů nám zabral asi tak hodinu, cestou dolů jsme se dohodli, že Anička skálu obejde dokola a vezme foťák a já jí naberu na parkovišti z druhý strany skály. Nečekaně jsme tam potkali ještě jedno auto v turistama, což bylo asi třetí auto za tři hodiny řízení z Yorku. Dál jsme pokračovali nekonečnou nudou přes Bruce rock až k další skále - Hidden Hollow. Cestou bylo asi nejzajímavější to, že město Bruce Rock se podle všeho tvářilo jako největší centrum dvě hodiny řízení do všech stran a kde byla snad jediná škola východně od Yorku, mělo cca 100 obyvatel. Na druhou stranu baráky byly od sebe 100 metrů daleko, takže to bylo velký jako průměrná česká vesnice, ale celkovej pohled na tohle centrum všeho byl fakt komický, Žilina je proti tomu neskutečný velkoměsto. Jo a neviděli jsme tam žádnýho člověka. Za Bruce Rock už byla totálně země nikoho, nikde nic kromě nekonečnejch polí řepky a obilí, jeli jsme ale po hlavní, která byla skoro pořád asfaltka, což byl příjemnej a nečekanej bonus. Úplně fascinující bylo, že cca od Bruce Rock na východ jsme sice skoro nikoho nepotkali, ale třeba jednou za půl hodiny jelo proti auto a vždycky, když nás někdo míjel tak mával se stylu jak se zdraví třeba cyklisti. Nejdřív jsme mysleli, že se něco stalo nebo tak, pak jsme ale pochopili, že tam je tak málo lidí a aut, že se prostě nadšeně zdraví, když někoho potkají. :D Strava Kokerbin rock.
Už celkem pozdě jsme se prošli po Hidden Hollow, což byl další žulový monolit jako Kokerbin rock a jako další skály, co jsme potkávali ve Wheatbeltu. Většinou 50-100 metrů vysoká žulová kulatá hora, která vystupovala z jinak úplně rovný jednolitý krajiny, Hidden Hollow bylo i dost prudký, že se na něj celkem blbě dostávalo, a pod vrcholem bylo úplně dokonalý ukrytý místo na tábor, po kterým se to evidentně celý jmenovalo. Tyhle skály tam byly relativně častý, třeba každých 20 km by se dalo na nějakou vylezt, ale ve výsledku to bylo všechno stejný, tak jsme šli jen na pár největších - první den Kokerbin rock a Hidden Hollow (šlo by dalších cca 10) a druhý den vrchol Wave Rock a The Humps. Trik se změnou směru výletu fakt vyšel, celý den jsme měli polojasno a večer se úplně vyjasnilo. Půl hodiny cesty od Hydenu jsme ještě zastavili na focení západu slunce nad nekonečnejma lánama obilí a už za tmy jsme dorazili do Hydenu, kde jsme hned narazili na Wave Rock Motel a neměli sílu nic dál řešit a ubytovali jsme se tam. Měli jsme takovou budku asi minutu od recepce, kam jsme šli večer na wifinu. Cestou zpátky jsme si uvědomili, že se očima vidět mléčná dráha a byli jsme z toho (no hlavně asi já) úplně hotový, už ani nepamatuju, kdy se mi to stalo naposled.
Po snídani jsme vyrazili na 5km vzdálenou Wave rock, zaparkovali jsme u Hippo's Yawn, kde to bylo zadarmo a došli asi kilometr po Wave Rock, kterou jsme obešli a pak jsme ještě vylezli na vrchol toho monolitu, v kterým je Wave rock vymodelovaná. Pár lidi tam během tý hodiný přislo, ale bylo jich max 10, takže jsme měli dost času na to zkoušet sami, kdo vyběhne výš a různý další blbosti. Wave rock Strava.
Z Wave rock jsme popojeli cca 15 km na The Humps, největší žulovej monolit v širym okolí. Na parádním parkovišti ve stínu eukalyptů jsme byli úplně sami a hned jsme vyrazili na jeskyně na úpatí kopce, kde měli být otisky rukou Aboriginců. Byla to průchodná jeskyně dlouhá cc 30 metrů a na stropě byly na různých místech otisknutý ruce. U výlezu z jeskyně jsme potkali dva Australany, který nám doporučili, ať si vylezeme i na vrchol The Humps, že je to tam parádní a je to maximálně na hodinu. Opravdu to stálo za to, byl to nejhezčí kopec toho výletu, konečně už začínalo jaro a viděli jsme pár pověstnejch wildflowers z WA. Na kopci jsme se docela pekli a hned jsme zase seběhli dolu, tady bylo asi nejteplejš za celej můj pobyt ve WA, volba týhle trasy fakt z pohledu počasí dokonale vyšla. Strava The Humps.
Z The Humps jsme jeli zpátky do Hydenu, kde jsme vzali benzín, trochu jsme se báli, že dál cestou směrem na Dryandra Woodland nebudou benzínky a měli jsme asi půlku nádrže. První zastávka bylo Lake Grace, což bylo překvapivě živý a hezky působící městečko mezi solnejma jezerama jižně od Hydenu, ve výsledku tam nebylo nic speciálního kromě pěkný kavárny, ale z pohledu vybavenosti Wheatbeltu to na nás působilo úplně neuvěřitelně. Poslední zastávkou, která stála za řeč mezi Lake Grace a Dryandrou bylo Cambinata Yabbies. Ve Wheatbeltu žijou v potocích a nádržích sladkovodní raci, který na 
Dryandra Woodland je velikánská rezervace je Wheatbeltu a je jednou z největších a nejdůležitějších v Západní Austrálii. V celým prostoru se jim podařilo vyhubit všechny nepřirozený dravce jako kočky a lišky, takže tam můžou přirozeně žít vačnatci, co původně žili všude po Západní Austrálii. Je to největší takováhle oblast v celým Wheatbeltu a jediná zachovaná oblast takovýhle velikosti východně od Yorku. V Dryandra Woodlandu jsem měl vyhledanou Dryandra Woodland Village, což se zdálo být jediný místo na spaní v celý rezervaci, jinak by se musely hledat kempy dost daleko směrem na Perth. Po příjezdu do vesnice asi v 5 večer se nám na poslední chvíli podařilo chytit správce, kterej se poflakoval v jeho boudě s flaškou vína. :D Původně nám řek, že nic volnýho nemá, což by nám totálně zkazilo plány, ale nakonec z něj vypadlo, že má volnou jednu z chatek, jenom musíme mít vlastní povlečení, což se spacákama nebyl problém. V Dryandře bylo překvapivě plno, asi hlavně kvůli tomu, že během zimy je největší šance vidět všechny zvířata v přírodě, protože nejsou pořád zalezlý kvůli vedru.
Správce nám hned řek, že pokud chceme, od 9 večer otevíraj úplně oplocenou malou oboru Barna Mia, a že když tam pojede dostatečně s předstihem, mohli by nás tam pustit bez rezervace (pouští tam omezený počet lidí každý večer). Takže jsem se navečeřeli v chatce a vyrazili na osmou do 15 km vzdálený Barna Mia skrz Dryandru, kde Anička viděla v
ačici a oba dost klokanů. Po přemlouvání průvodkyně se nám povedlo protlačit na ten večer, zdřímli jsme si 45 min v autě a šli jsme na noční tour. Dostali jsme světla s červeným světlem a obcházeli oboru - bylo tam pár stanovišť, kde na daný časy dávají krmení, takže je tam hodně velká šance zvířata vidět. Celková hod a půl dlouhá procházka byla úplně super a viděli jsme hodně vačnatců, který je normálně možný vidět maximálně v zoo. Nevýhody to mělo dvě - zaprvý v naší skupině bylo pár děsně otravnejch dětí, který plašily zvířata a zadruhý byla úplně jasná noc a byla děsná kosa, cca 5 stupňů, a pěkně jsme vymrzli. Zvířata, co jsme viděli - bilby, boodie, woolie, quenda a marl.
Cesta na ubytování byla celkem akční, protože les byl plnej sebevražednejch klokanů. Po příjezdu jsme se znova najedli, Anička se šla zahřívat do spacáku a já venku asi půl hodiny fotil absolutně neskutečně viditelnou Mléčnou dráhu. Jednou tam okolo mě proběhla ježura a v lese jsem viděl pár lidí s baterkama pátrající po vačicích a dalších nočních hlodavcích.
Ráno jsme se shodli, že jsme celkem unavený a dáme jenom jeden walk ve Dryandře, abysme dorazili domů rozumně. Při plánování kam jít se zase ukázalo, jak maj Australani absolutně dokonale připravený podklady na plánování výletů, nikde jinde jsem to takhle precizní nezažil a nepřestávalo mi překvapovat, co všechno se dá z oficiálních zdrojů dozvědět. Ve chvíli, kdy jsme ve Dryandře byli, byl bohužel zavřený okruh rezervací pro auta, tak jsme zvolili Woolie walk - asi 7 km dlouhý okruh, který procházel přes největší množství různejch biotopů. Vyrazili jsme celkem pozdě, tak kromě klokanů jsme nic zvláštního neviděli, ale i tak walk jednoznačně stál za to a ta nedotčená příroda byla parádní - docela dost to tam kvetlo a prošli jsme asi 5 různejma typama lesů. Strava Dryandra.
Na parkovišti u konce trailu jsme si dali svačinu a vyrazili směr Perth, cestou jsme měli v záloze ještě Boyagin nature reserve, ale nakonec jsme jenom projeli okolo po dirt road a jeli dál. Cca uprostřed Mundaring range jsme zastavili na oběd první větší zastávku dali až na Lesmurdie falls nad Perthem. Lidí tam bylo docela plno, protože z Perthu už to je opravdu kousek, ale výhledy na město a vodopády byly fajn. Potkali jsme tam mou už bývalou kolegyni z university ze Singapuru, u který jsem zapomněl její složitý jméno, takže při představování nastala trochu trapná situace. :D Ještě jsme projeli směrem dolů serpentýny skrz Gooseberry Hill NP a jeli na kafe do Fremantlu. Tak jsme si prošli trh, zazevlili na kafi a dorazili jsme domu podle plánu celkem brzo. Večer jsme si dali naposled burgery od nás z rohový burgrány! :)
Poslední den v Perthu
Další den ráno jsme hodili Anais na UWA, vrátili v CBD auto a dojeli busem na letiště.